Tinnitus představuje častý a komplexní symptom, který může být spojen s širokým spektrem onemocnění spánkové kosti. Cílem přednášky je přinést přehled hlavních diagnóz, které nezřídka vedou k chirurgickému řešení a diskutovat jejich vztah ke vzniku a ovlivnění tinnitu.

Patologie spánkové kosti a jejich léčba mohou způsobovat jak tinnitus subjektivní (otoskleróza, chronický středoušní zánět, Meniérova choroba, vestibulární schwannom atd.), tak i objektivní (paragangliom, arteriovenózní malformace, či přítomnost středoušních protézek ve středním uchu). V neposlední řadě se s problematikou tinnitu setkáváme u pacientů, kteří jsou indikováni ke kochleární implantaci.

Tinnitus tak není jen doprovodným symptomem, ale často důležitým faktorem ovlivňujícím chirurgickou strategii, rehabilitaci i celkovou spokojenost pacienta. Diskuse by měla přispět k lepšímu porozumění mechanismům jeho vzniku a hledání efektivních způsobů, jak jeho vnímání u pacientů minimalizovat.

Dotazy na využití medikamentů v léčbě ušního šelestu zaznívají často z řad pacientů i odborníků. I když celkově tendence ovlivňovat tinnitus léky klesá, farmakoterapie má mezi terapeutickými metodami stále své místo.

Při zvažování farmak rozlišujeme, zda se jedná o případ akutního či chronického tinnitu. Cílem léčby akutního tinnitu je jeho odstranění. Efekt kortikosteroidů, betahistinu, blokátorů kalciových kanálů a dalších vazodilatancií, vitamínů, anxiolytik a antikonvulziv nebyl prokázán, užíváme je empiricky. Podávání kortikosteroidů je doporučeno při současné náhlé senzorineurální ztrátě sluchu. V roce 2024 bylo zveřejněno aktuální stanovisko k preskripci betahistinu České neurologické společnosti ČLS JEP a České společnosti ORLCHHK ČLS JEP.

Obdobně při chronickém tinnitu je třeba volit případnou farmakoterapii s opatrností, cílem léčby je zajistit, aby tinnitus neobtěžoval. Pokud je indikace dlouhodobé farmakoterapie sporná, pochybnosti můžeme rozptýlit rozborem pacientova subjektivního vnímání ovlivnění kvality života tinnitem a přehodnocením stavu po intervalu užívání léčiva např. prostřednictvím oficiálně doporučených dotazníků. Jedinou dle guidelines doporučenou farmakoterapií je psychofarmakoterapie k potlačení emoční složky obtěžujícího tinnitu u pacientů, kteří současně trpí depresemi nebo úzkostmi. Samostatnou kapitolou je medikamentózní ovlivnění objektivního tinnitu.

Farmakoterapie je obecně dobře dostupnou a při uvážlivé indikaci bezpečnou metodou terapie k odstranění tinnitu nebo snížení míry obtěžování tinnitem. Lze ji aplikovat samostatně i v kombinaci s dalšími léčebnými modalitami.

Prezentace se podrobně zabývá ochranou sluchu, přičemž klade důraz na identifikaci rizik a na způsoby, jak a proč sluch efektivně chránit. Snahou je ukázat úrovně hluku v každodenních situacích. Analyzujeme nebezpečný hluk a dobu expozice, s odkazem na statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO). Objasňujeme důležitost ochrany sluchu a představujeme různé typy ochranných pomůcek. Především zátkových chráničů sluchu s akustickým filtrem, umožňujících ochranu sluchu s minimálním ovlivněním možnosti komunikovat.

Mezi nejčastější komorbidity tinnitu patří nespavost. S tinnitem bývá spojeno prodloužené usínání, častější noční buzení a zvýšená únava během dne. Nedostatečný spánek naopak zesiluje vnímání tinnitu, emoční reaktivitu a míru distresu, čímž vzniká bludný kruh výrazně zhoršující kvalitu života pacientů.

Metodou první volby v léčbě nespavosti je kognitivně behaviorální terapie insomnie (KBT-I), která se zaměřuje na úpravu spánkových návyků, redukci hyperarousalu a úzkosti spojené se spánkem. U pacientů s tinnitem může tato terapie přispět nejen ke zlepšení spánku, ale i ke snížení subjektivní závažnosti tinnitu.

Příspěvek představí klíčové metody KBT-I a zkušenosti z praxe.

1. Úvod: práce sleduje vliv chronického subjektivního tinnitu na život pacientů. Vzrůstající četnost pacientů s tinnitem zdůrazňuje význam multifaktoriální terapie, jejíž důležitou součástí je i zvuková terapie s TRT (Tinnitus Retraining Therapy).
2. Cíl práce: prezentace vlivu zvukové terapie , v rámci TRT, pomocí TCI s generátorem šumů na zkvalitnění života pacientů s chronickým subjektivním tinnitem. A také u pacinetů s tinnitem a nedoslýchavostí.
3. Materiál a metodika: sledován soubor 106 pacientů s chronickým subjektivním tinnitem. Pacienti absolvovali neurologické vyšetření, včetně MRI mozku.Před aplikací TCI (vždy binaurálně) provedeno stanovení: prahu sluchu+frekvenční charakteristiky tinnitu a jeho intenzity, prahu nepříjemného poslechu a slovní audiometrie do volného pole. Pacienti vyplnili dotazník THI. Růžový šum v TCI nastaven tak, aby se frekvenční charakteristika podobala tinnitu pacientů a intenzita byla nižší než intenzita vnímaného tinnitu. Komplexní audiometrická vyšetření a dotazníky THI vyhodnoceny za 12 a za 24 měsíců. V souboru pacientů s Tinnitem a nedoslýchavostí byla věnována pozornost vlivu sluchadel na vnímání tinnitu a ovlivnění frekvenční charakteristiky tinnitu za 12 měsíců pravidelné aplikace vždy binaurálně přidělených (TCI – sluchadlo + generátor šumu nebo ZEN).
4. Výsledky: během 12 měsíců dochází u pacientů s tinnitem ke snížení jak výšky, tak intenzity tinnitu. V rámci THI dotazníků se snížil počet bodů za 12 a za 24 měsíců léčby. Výsledky korelují s omezením negativního dopadu tinnitu na kvalitu života (včetně spánku). Také ve skupině pacientů Tinnitus + nedoslýchavost jsme zaznamenali snížení jak frekvenční charakteristiky tinnitu, tak redukci bodů dotazníku THI za 12 měsíců pravidelného používání TCI-sluchadlo + generátor.